Úvod do knihy

Chvála Alláhu, Pánu lidstva a veškerenstva, a nejlepší požehnání a nejúplnější pozdravení budiž tomu, jenž byl vyslán jako milosrdenství pro světy, našemu pánu Muhammadu bin Abdulláhovi, pravdomluvnému v zaslíbení a důvěryhodnému, a jeho rodině i jeho vznešeným a požehnaným společníkům a těm, kdo je v konání dobra následují až do Dne soudného. Sláva Tobě, ó Alláhu, nemáme jiného vědění než to, kterému jsi nás naučil Ty. Ó Alláhu, nauč nás tomu, co nám prospěje, a dej nám prospěch z toho, čemu jsi nás naučil, a rozmnož naše vědění, mírnost a moudrost. Ty jsi vpravdě Vševědoucí, Mírný a Moudrý. Pane můj, otevři mou hruď, uvolni uzel na mém jazyku, aby porozuměli mé řeči.

Dále je mi potěšením předložit váženému čtenáři vybraný soubor z výstižných výroků vznešeného Proroka, které jsem vybral ze své nejznámější knihy „Safwat al-Ahadith al-Nabawiyya al-Shareefa“ (Nejvybranější prorocké hadísy). Jedná se o hadísy, na jejichž autenticitě se shodla řada imámů sbírek Sahíh. Učinil jsem tak po úspěchu, kterého dosáhla kniha „Safwa“, což je komplexní encyklopedické referenční dílo, jímž mě Alláh poctil, když jsem jej před lety shromáždil, připravil, uspořádal do kapitol a vysvětlil v něm neobvyklé výrazy. Toto dílo se z Alláhovy milosti setkalo s přijetím a uvítáním v arabských a islámských vědeckých kruzích po celém světě, neboť obsahuje nejdůležitější a nejsilnější prorocké hadísy, o jejichž pravosti není pochyb vzhledem ke shodě řady imámů autentických hadísů. Jsou to hadísy, které muslim potřebuje pro své náboženství i světský život. V knize „Safwa“ jsem se zaměřil na hadísy týkající se věrouky, uctívání, právních ustanovení, prorockých moudrostí, povzbuzování k dobru a varování před zlem, ctností, Prorokových vlastností, etikety, vědy, lékařství, výkladu Koránu, zpráv o rozkolech a znameních Hodiny, popisů Dne zmrtvýchvstání, ráje a pekla a všeho, co muslimovi prospívá v jeho víře i životě, spolu s dalšími kázáními a texty obměkčujícími srdce. Cílem bylo vytvořit snadno dostupnou hadísovou referenci pro badatele a dokumentární knihu, v níž se objeví hadísy, na jejichž pravosti se shodli imámové hadísu, opatřené zkratkami jejich nejdůležitějších editorů, dá-li Alláh Nejvyšší.

Je to kniha, kterou ocenilo mnoho učenců, znalců hadísu i myslitelů a považovali ji za ucelenou současnou hadísovou referenci, neboť zahrnuje nejautentičtější prorocké hadísy s nejsilnějšími řetězci vypravěčů i texty. Je to kniha, v níž mě nikdo nepředešel a v jejímž žánru a stylu nebylo napsáno nic podobného. Po jejím čtrnáctém vydání jsem usoudil, že tato kniha – navzdory svému významu a vědeckému postavení jako ucelený rejstřík nejautentičtějších vznešených prorockých hadísů pro ty, kdo si chtějí ověřit jejich pravost – zajímá především vědeckou a intelektuální vrstvu studentů, učenců a znalců hadísu. Vyhověl jsem tedy přání některých našich bratří z řad lidí vědění a ctnosti a jejich žádosti o shrnutí knihy „Safwa“ vzhledem k tomu, že se v ní vyskytují některé opakující se hadísy kvůli odlišným začátkům, přidání slova či slov, nebo odlišnostem vypravěčů v textech při shodném či blízkém významu. To nás vedlo k jejich vypuštění v tomto výboru výstižných výroků, aby bylo dílo snadněji dostupné a zapamatovatelné pro ty, kdo si jej chtějí osvojit. Kdo však hledá úplný soubor hadísů, o jejichž pravosti není pochyb, nechť se vrátí k úplné knize „Safwat al-Ahadith al-Nabawiyya al-Shareefa“. Tento výbor „Sborník vznešených výroků Proroka“ má být snadno uchopitelný pro různé typy studentů a badatelů v náboženských i světských vědách, aby ukázal nádheru Prorokových hadísů, jeho výstižnou mluvu a tradice. Pokud se s nimi seznámí věřící či nevěřící nebo kritik, jasně mu vyvstane božské vnuknutí, kterým Alláh obdařil negramotného Posla ﷺ. Tyto hadísy jako celek tvoří moudrá a nesmírně úchvatná slova, která mohou vzejít pouze od toho, koho Alláh vyvolil, aby byl milosrdenstvím pro světy, v souladu s výrokem Stvořitele, Mocného a Vznešeného: „A vyslali jsme tě pouze jako milosrdenství pro lidstvo veškeré.“ A sám o sobě ﷺ řekl: „Já jsem vpravdě darované milosrdenství.“ Tyto hadísy potvrzují tyto významy a jsou v souladu s islámskými i vznešenými lidskými moudrostmi, hodnotami a morálkou, které ocení a budou respektovat všichni spravedliví a čestní myslitelé a učenci světa.

Rovněž jsem chtěl tyto mohamedánské moudrosti a skvosty adresovat našim bratřím žijícím v cizině, abychom se pokusili předložit je jako posvátné islámské texty. Prosím každého z nich, kdo je toho schopen, aby se pokusil o jejich překlad do živých jazyků v zemích, kde žijí. To má sloužit jako úvod k představení gigantického islámského myšlení jako univerzálního poselství obsahujícího milosrdenství, lásku a bratrství pro zastánce soužití založeného na míru, spravedlnosti a ušlechtilé morálce.

Vzhledem k tomu, že tradice vznešeného Posla ﷺ má svou jedinečnou a výjimečnou roli v budování arabské a islámské civilizace a má své základní postavení v islámském zákonodárství, přišel jasný božský příkaz o nezbytnosti dodržování učení Vyvoleného ﷺ. Vznešený a Nejvyšší řekl v jasném zjevení: „To, co vám dává posel, to si vezměte! A to, co vám zakazuje, od toho upusťte!“ Alláh, Mocný a Vznešený, jej vyčlenil Svým výrokem: „A ty vpravdě vedeš ke stezce přímé,“ a Svým výrokem k věřícím: „Vskutku máte v poslu Alláhově příklad překrásný pro toho, kdo doufá v Alláha a v den poslední a Alláha hojně vzpomíná.“

Stvořitel, Mocný a Vznešený, dále přikázal Svému vznešenému Poslu ﷺ, aby předal to, co mu bylo sesláno, slovy: „Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého!“ V jiných verších Pravda, budiž oslavena a vyvýšena, objasňuje, že seslala moudré Připomenutí Svému vznešenému Poslu, aby ho lidem vysvětlil a objasnil: „A seslali jsme ti Připomenutí, abys lidem vysvětlil to, co jim bylo sesláno – snad budou přemýšlet.“ Pravda, budiž požehnána a vyvýšena, zdůrazňuje, že jedním z nejvýraznějších rysů věřícího je dodržování toho, o čem rozhodl Alláh a Jeho Posel, když v jasném zjevení praví: „Ani věřícímu, ani věřící ženě není dána volba v jejich záležitostech, když Alláh a Jeho posel rozhodnou o nějaké věci. A kdo neposlouchá Alláha a Jeho posla, ten zbloudil zjevným blouděním.“ Vznešený dále potvrzuje, že vznešený Posel ﷺ nemluví z vlastního popudu, nýbrž pod vedením božského vnuknutí: „A nemluví z vlastního popudu.“ Rovněž přikázal věřícím poslušnost vůči němu a spojil poslušnost Posla ﷺ s poslušností Alláha, Mocného a Vznešeného, když řekl: „Ti, kdož poslouchají Alláha a posla, budou spolu s těmi, které Alláh zahrnul Svou milostí mezi proroky, pravdomluvnými, mučedníky a zbožnými – a jak krásní jsou to společníci!“ Existuje mnoho dalších veršů, které nabádají muslima k následování učení Posla ﷺ, vyhýbání se jeho zákazům a lpění na jeho tradici.

Není pochyb o tom, že Korán je prvním pramenem islámského zákonodárství a že tradice Proroka ﷺ, sestávající z jeho výroků a činů, je pramenem druhým. Ona vysvětluje ustanovení Koránu, specifikuje jeho obecné výroky, omezuje jeho absolutní vyjádření nebo vykládá jeho souhrnné pasáže. Dokonce může sama o sobě stanovit zákonná pravidla pro věci, které v Koránu nejsou vůbec zmíněny. Kvůli tomuto postavení jí učenci a imámové obce věnovali nesmírnou péči, vynaložili na její shromažďování a ověřování to nejcennější a předháněli se v metodách sběru prorockých hadísů a jejich řazení podle svých záměrů a cílů, cestovali za nimi a věnovali se jejich zapisování a třídění.

To začalo tím, že si vznešení společníci uchovávali vznešené hadísy ve svých myslích a ukládali je do hloubi svých srdcí. Předháněli se v jejich zapamatování a ověřování, protože vznešený Posel ﷺ jim v prvních dnech šíření víry zpočátku zakázal jejich zapisování ze strachu, aby se nesmísily s Koránem. Později však ﷺ dovolil psaní některým společníkům, jako byli Alí bin Abí Tálib, Abú Šáh a Džábir bin Abdulláh, a následně Abdulláhu bin Amr bin al-Ásovi. Stalo se tak poté, co mu někteří společníci řekli, když ho viděli zapisovat vše, co od Posla ﷺ vychází: „Zapisuješ vše, co slyšíš od Posla Alláhova, zatímco Posel Alláhův je člověk, který mluví v hněvu i v radosti?“ On to zmínil Poslovi ﷺ a ten mu řekl: „Piš! Neboť při Tom, v Jehož rukou je má duše, z nich – a ukázal na svá ústa – nevyšlo nic než pravda.“ To potvrdil i Abú Hurajra slovy: „Nikdo ze společníků Proroka nemá o něm více hadísů než já, kromě Abdulláha bin Amra, neboť on psal a já jsem nepsal.“ Zápisy Abdulláha bin Amr bin al-Áse se staly mezi společníky známými a nazývali je „Pravdivý svitek“. To vše bylo důkazem zájmu vznešených společníků a jejich snahy uchovat výroky a činy vznešeného Posla ﷺ zpaměti, až si je osvojili jako praktickou metodu a činnou tradici v každé maličkosti i důležité věci. Pomáhala jim v tom jejich silná paměť a čistá srdce, kromě toho, že řada z nich mnoho hadísů zapsala, takže společenství společníků v Medíně tvořilo úplný obraz první islámské společnosti lpící na vznešené tradici. To vše přešlo se společníky na generaci následovníků, kde velcí vypravěči z řad následovníků předali tyto nesmírné poklady a vzácné hodnoty generacím, které přišly po nich.

Když se islám rozšířil, islámský stát se zvětšil a společníci se rozptýlili do různých krajů, vyvstala potřeba zapsat hadísy do ucelených a klasifikovaných knih. Mezi prvními, kdo se o tuto záležitost zajímal, byl chalífa Umar bin Abd al-Azíz, který vydal rozkaz svým správcům a učencům v krajích, aby hadísy zapisovali a shromažďovali. Prvními, kdo s tím začali, byli Ibn Šiháb al-Zuhrí (zemřel 124 h.), Ibn Isháq (zemřel 151 h.) a Sufján al-Thawrí (zemřel 161 h.). Mezi nejslavnější knihy, které se k nám z tohoto období dostaly, patří Muwatta imáma Málika (93–179 h.), dále Musannaf Abd al-Razzáqa (zemřel 211 h.), Musannaf Ibn Abí Šajby (zemřel 235 h.) a další. Poté nastala nová fáze klasifikace vznešených hadísů. Byli mezi nimi tací, kteří shromažďovali vše, co bylo o Poslovi ﷺ vyprávěno, a sestavovali „Musnady“, což jsou knihy obsahující hadísy Posla ﷺ s jejich řetězci vypravěčů bez rozlišení mezi autentickými a ostatními. Mezi prvními, kdo sestavili Musnady, byli imám Ahmad (narozen 164 h., zemřel 241 h.), Uthmán bin Abí Šajba (156–239 h.) a další. Jiní se zaměřili výhradně na shromažďování autentických hadísů a vynechávali slabé. Prvním, kdo takto klasifikoval, byl imám al-Buchárí (zemřel 256 h.), poté imám Muslim (zemřel 261 h.) a v jejich metodě pokračovala řada významných imámů. Následně se rozšířila hadísová díla všech forem a podob, zahrnující Musnady, Sahíhy, Sunany, Mustadraky, Mustachradže, dále Džámi‘ a další knihy hadísu a jeho terminologie různých druhů a stupňů. Ty se později staly základem hadísových věd z hlediska tradování i kritického zkoumání.

Není nám známo, že by se jakákoli věda v dějinách těšila takovému propojení řetězců vypravěčů skrze důvěryhodné, spravedlivé a přesné osoby, jako se dostalo této vznešené tradici Proroka. Učenci a imámové obce jí věnovali mimořádnou péči, až se jim podařilo vytvořit obrovskou knihovnu, která má v dějinách jen málo obdoby. Předháněli se v metodách sběru a řazení prorockých hadísů, což začalo již od prvních dnů prorockého působení. Do dnešních dnů se k nám dostaly stovky hadísových knih, přičemž většina těchto knih obsahuje hadísy autentické, dobré, slabé i některé podvržené.

Neskrývám před vámi, že od počátku mého intelektuálního života bylo mým nejoblíbenějším koníčkem čtení a studium knih tradice a hadísů. Často jsem se cítil nesmírně šťastný a radostný, když jsem studoval, ověřoval a analyzoval hadísy Vyvoleného. Avšak to, co mou radost a štěstí kalilo, byla existence některých problematických hadísů, které nejsou v souladu s cíli vznešeného islámského práva. Často jsem žádal učence a znalce hadísu, aby nás obdarovali jedinou knihou, která by mezi svými deskami shromáždila nejdůležitější a nejsilnější autentické prorocké hadísy, které muslim potřebuje pro své náboženství i světský život. Student vědy, který hledá určitý hadís v různých hadísových knihách, se totiž často ocitá před obrovským množstvím hadísů přesahujícím sto tisíc, přičemž názory imámů na stupeň autenticity či slabosti každého z nich se liší. Ptával jsem se sám sebe: Jak se může muslim seznámit s druhým nejdůležitějším pramenem svého zákonodárství uprostřed desítek tisíc hadísů, v jejichž mořích bloudí i specialisté...?!

To mě vedlo k opětovnému studiu nejdůležitějších slavných hadísových knih z hlediska tradování i kritického zkoumání. Pokračoval jsem ve svém skromném výzkumu, až jsem zjistil, že jen málo znalců hadísu si ve svých knihách stanovilo podmínku autenticity a určilo kritéria a pravidla pro přijetí hadísu. Nejdůležitější z nich zmínil imám al-Sujútí v úvodu své knihy „Al-Džámi‘ al-Kabír“ a poukázal na to, že jejich knihy jsou „označeny jako autentické“. Tento význam potvrdil i můj děd, imám a znalec hadísu Muhammad bin Dža‘far al-Kattání ve své knize „Al-Risála al-Mustatrafa“, kde uvádí: „A mezi nimi jsou knihy, jejichž autoři se v nich zavázali k autenticitě.“ Tito imámové obětovali to nejcennější ze svého času, majetku i úsilí, aby si ověřili každou maličkost tradovanou o Proroku ﷺ. Většina imámů hadísu se shodla na rozdělení prorockých hadísů do tří hlavních druhů: autentické, dobré a slabé. Zde jsou podrobnosti:

Za prvé: Autentický hadís (Sahíh) je ten, který vypráví spravedlivý a přesný vypravěč od spravedlivého a přesného vypravěče až do konce řetězce, a dělí se na tři části:

Mutawátir hadís: Ten, který vyprávěla skupina od skupiny, u nichž je vyloučeno, že by se domluvili na lži.

Mašhúr hadís: Ten, který vyprávěli nejméně tři důvěryhodní vypravěči.

Áhád hadís: Autentický hadís, který vyprávěl pouze jeden důvěryhodný vypravěč.

Za druhé: Dobrý hadís (Hasan) je ten, který splňuje nejnižší úroveň vlastností pro přijetí.

Za třetí: Slabý hadís (Da‘íf) je ten, který nesplňuje žádnou z vlastností pro přijetí, a má mnoho druhů.

Pokud jde o hadísy Qudsí, jsou to hadísy, které Prorok ﷺ vypráví od Stvořitele, Mocného a Vznešeného. Tyto hadísy, stejně jako ostatní prorocké hadísy, zahrnují autentické, dobré, slabé i některé podvržené.

Ve světle těchto rozsáhlých hadísových studií jsem se ve své první knize „Safwat al-Ahadith al-Nabawiyya“ zaměřil na hadísy, na jejichž pravosti se shodla řada imámů autentických sbírek. Když je hadís opatřen potvrzením o pravosti od řady imámů autentického hadísu napříč jejich myšlenkovými směry, místy a dobami, znamená to, že každý z nich vynaložil veškeré úsilí, aby si ověřil jeho připsání vznešenému Poslovi, mír a požehnání s ním. To dává jeho dokumentaci myšlenkový, geografický a historický rozměr, a tudíž pozvedá hadísy z knihy „Safwa“ na úroveň naprosté jistoty o jejich pravosti a připsání vznešenému Poslu ﷺ. Je totiž nemožné, aby se všichni shodli na chybě, nedůslednosti nebo aby jim byl podvržen hadís všem najednou. Když například víme, že vznešený hadís „Pracujte, neboť každému je usnadněno to, pro co byl stvořen“ uvedlo více než deset velkých imámů autentického hadísu, vede nás to k pevnému přesvědčení, že patří k nejautentičtějším z autentických.

Proto jsem řekl, že naše důvěra v pravost určitého hadísu roste s rostoucím počtem jeho editorů z řad imámů autentického hadísu. Tak vznikl tento úžasný výběr hadísů, na jejichž pravosti se shodla řada imámů Sahíhu. Čítá přibližně čtyři tisíce hadísů pokrývajících odvětví vznešeného práva od věrouky, uctívání, transakcí, trestů až po etiketu, morálku, správu a další. Žádný z nich neodporuje Koránu, cílům a pevným zásadám vznešeného práva ani nezvratným vědeckým poznatkům.

V této knize jsem uvedl zkratky imámů podle jejich časové posloupnosti. Níže uvádím nejdůležitější symboly, které jsem pro imámy hadísu, nechť je s nimi Alláh spokojen, zvolil a na nichž se shodla většina znalců hadísu:

(Ch) pro al-Buchárího, (M) pro Muslima, (Q) pro shodu mezi nimi, (D) pro Abú Dáwúda, (T) pro al-Tirmidhího, (N) pro al-Nasá’ího, (H) pro Ibn Mádžu, (Čtyři) pro tyto čtyři, (Tři) pro ně kromě Ibn Mádži, (Hm) pro Ahmada bin Hanbala v jeho Musnadu, (Am) pro doplňky jeho syna Abdulláha, (K) pro al-Hákima v jeho Mustadraku, (Hb) pro Ibn Hibbána v jeho Sahíhu, (Chz) pro Ibn Chuzajmu v jeho Sahíhu, (Tb), (Ts), (Tc) pro al-Tabaráního ve Velkém, Středním a Malém slovníku, (S) pro Sa‘ída bin Mansúra v jeho Sunanu, (Chd) pro al-Buchárího v Al-Adab al-Mufrad, (Tch) pro al-Buchárího v Dějinách, (D) pro al-Dijá’ al-Maqdisího v Al-Muchtára, (Fi) pro al-Šáfi‘ího v jeho Musnadu, (Š) pro Ibn Abí Šajbu v Musnadu a Musannafu, (Ab) pro Abd al-Razzáqa v Džámi‘ a Musannafu, (A) pro Abú Ja‘lu v jeho Musnadu, (Qt) pro al-Dáraqutního v Sunanu a Al-Afrád, (Fr) pro al-Dajlamího ve Firdausu, (Hl) pro Abú Nu‘ajma v Hilji, (Hb, Hq) pro al-Bajhaqího v Šu‘ab al-Ímán, Sunanu, Al-Ma‘rifa, Dalá’il al-Nubuwwa a Al-Asmá’ wa al-Sifát, (Ad) pro Ibn Adího v Al-Kámil, (Aq) pro al-Uqajlího v Al-Du‘afá’, (Ct) pro al-Chatíba v Al-Džámi‘ a Dějinách, (Mi) pro al-Dárimího v jeho Sunanu, (T) pro al-Tajjálisího v jeho Musnadu, (Kr) pro Ibn Asákira v jeho Dějinách, (Bz) pro al-Bazzára v jeho Sunanu.

Tyto skvosty z prorockých hadísů jsem vybral ze své knihy „Safwat al-Ahadith al-Nabawiyya al-Shareefa“ a nazval jsem je „Sborník vznešených výroků Proroka“. Obsahují výkvět výběru a vrchol hadísových skvostů, které potvrzují velikost vznešeného Posla ﷺ, jeho moudrost, vědění, univerzálnost, mírnost, odvahu, jeho boj proti bezpráví a nespravedlivým a jeho prosazování pravdy a potírání falše, aby byly majákem pro naše děti i celou obec.

Upřímně doufám v Alláha, že jsem velkolepému islámu obecně a vznešené prorocké tradici zvláště předložil vznešené dílo, které přispěje, dá-li Alláh, ke sjednocení muslimů a přiblíží islám s jeho věčnou duchovností k srdcím vzdělaných lidí a myslím čestných myslitelů na východě i západě země. Alláh praví pravdu a On vede k přímé cestě. Chvála Alláhu, jenž řekl: „A nad každým vědoucím je Vševědoucí.“ Mír s vámi a milosrdenství Alláha Nejvyššího a Jeho požehnání.

Profesor Dr. Abd al-Qadir al-Makki al-Kattani

Prof. Dr. Abd al-Qádir al-Makkí al-Kattání
Konzultant a profesor inženýrství a vyšších islámských studií

Prorok ﷺ řekl: „Nechť Alláh rozjasní tvář muže, který od nás něco uslyší a předá to tak, jak to slyšel; neboť často ten, komu je to předáno, je chápavější než ten, kdo to slyšel.“